Bůh za hranicemi našich představ

Je Bůh skutečně mocným vládcem, který odměňuje poslušné a trestá neposlušné? Zamyšlení nad podobenstvím o svatební hostině, lidskými představami o Bohu a nad tím, jak snadno si z vlastní představy Boha vytvoříme modlu. 

Většina z nás má nějakou představu o tom, jaký Bůh je. A právě v tom může být náš problém. Když čteme některá biblická podobenství, snadno sklouzneme k tomu, že si Boha představíme jako mocného vládce, který odměňuje poslušné a trestá ty, kdo nesplní jeho očekávání. Jako je tomu v podobenství o svatební hostině. Jenže evangelium nás často vede jiným směrem. Nutí nás ptát se, zda si někdy do obrazu Boha nepromítáme spíš vlastní potřebu jistoty, kontroly nebo spravedlivého potrestání těch druhých. Co když král ze svatební hostiny nemá představovat Boha, ale je metaforou pro příliš krutou a bezohlednou vládu člověka? Co když jsme si Boha s obrazem mocného panovníka prostě jen spojili ve svých lidských představách, protože se nám to tak prostě hodí? 

Když se podíváme na Ježíše, nevidíme někoho, kdo si vynucuje poslušnost nebo víru strachem. Vidíme toho, kdo chrání lidskou důstojnost, sklání se k trpícím a přináší pokoj. A možná právě podle toho lze rozpoznat rozdíl mezi živým Bohem a mezi našimi představami - mezi modlami, které si vytváříme ve vlastních hlavách.

I lidské představy Boha jsou modly

Starozákonní zákaz model ve Desateru se totiž netýká jen kamenných soch. Týká se také našich představ. Modlou se může stát všechno, co postavíme na místo Boha. Někdy je to úspěch, výkon, peníze nebo společenské uznání. Jindy naše přesvědčení, politické názory nebo představa, že právě my máme pravdu. A jindy třeba i představa, že Bůh se chová a jedná jako mocný panovník. 

Takové modly mají jednu společnou vlastnost. Slíbí jistotu, ale nakonec zklamou. Mládí pomine, výkon zeslábne, peníze všechno nevyřeší a ani lidský rozum nedává odpověď na každou otázku života.

Biblická víra nevede k tomu, abychom měli Boha dokonale definovaného a pod kontrolou. Naopak nás zve k pokoře. K ochotě připustit, že naše obrazy mohou být neúplné a že Bůh je vždy větší, než si dokážeme představit. Biblická víra nás ve skutečnosti vede ke svobodě svědomí. Ne k akceptaci konkrétních představ o Bohu, jak je předkládá člověk či církve. 

Možná právě tady začíná hlubší víra. Ve chvíli, kdy se zhroutí všechny naše představy o Bohu. Pak totiž zůstane už jen Bůh sám. 

Amen. 

Zkrácené kázání k podobenství o svatební hostině (Matouš 22, 1–14)
Biblické texty: Izajáš 25, 6–9; Filipským 4, 1–9; Matouš 22, 1–14