Duchovní Církve československé husitské a psychoterapeut ve výcviku
Život nám občas připraví situace, na které nejsme připraveni. Přicházejí otázky, pochybnosti, strachy, díky kterým nevíme, jak dál.
Věřím, že uzdravení a změna často nezačínají jasnými odpověďmi. Začínají rozhovorem. Rozhovorem s druhým člověkem, s Bohem, s někým, komu důvěřujeme. Nebo i rozhovorem se sebou samým.
Z rozhovoru se rodí cesta. Nebo aspoň náznak směru. A právě nalezená cesta pomáhá dávat našemu životu smysl.
Proto jsem pro tyto stránky zvolila čtyři slova: Život. Rozhovor. Cesta. Smysl.
Jsou jednoduchá, ale zároveň vystihují to, co považuji za důležité. To, co nám pomáhá růst, uzdravovat se z našich trápení a nacházet směr i ve chvílích, kdy jej nevidíme úplně jasně.
Jsem duchovní Církve československé husitské. Zároveň jsem v psychoterapeutickém výcviku PCA, který vychází z přístupu Carla Rogerse.
Po většinu svého profesního života pracuji s lidmi. Setkávám se s jejich příběhy, radostmi i obdobími, kdy si nejsou jistí kudy dál. Právě životní cesty mě zajímají více než rychlé odpovědi.
Věřím, že když člověk najde bezpečný prostor, často si dokáže najít vlastní odpovědi. Ne vždy je potřeba, aby mu někdo radil. Někdy je důležitější být slyšen.
Každý příběh je jiný. Každá cesta si zaslouží čas, pozornost a porozumění.
Je Bůh skutečně mocným vládcem, který odměňuje poslušné a trestá neposlušné? Zamyšlení nad podobenstvím o svatební hostině, lidskými představami o Bohu a nad tím, jak snadno si z vlastní představy Boha vytvoříme modlu.
Proč je pro nás někdy tak těžké přijmout, že Bůh může být dobrý i k člověku, který si to podle nás nezaslouží? Příběh Jonáše i Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici ukazují zvláštní Boží spravedlnost: milost není mzda za dobře odvedenou práci.
Musíme se shodnout, abychom mohli patřit k sobě? Skutečná jednota nevzniká tím, že potlačíme rozdíly. Vzniká tam, kde různí lidé dokážou zůstat sami sebou, respektovat se a přitom společně nést něco, co je přesahuje.
Za co utrácíme svůj čas, peníze a energii? A skutečně nás to nasytí? Biblický příběh o pěti chlebech a dvou rybách otevírá překvapivě současnou otázku: co opravdu potřebujeme a co se může stát, když se o to málo, co máme, dokážeme podělit.
Jednota není stejnost. Jednota je sdílený základ.