Když život není fér

Proč je pro nás někdy tak těžké přijmout, že Bůh může být dobrý i k člověku, který si to podle nás nezaslouží? Příběh Jonáše i Ježíšovo podobenství o dělnících na vinici ukazují zvláštní Boží spravedlnost: milost není mzda za dobře odvedenou práci.

Boží milost není mzda

Někdy máme v sobě docela jasný pocit, co je fér. Kdo pracuje víc, měl by dostat víc. Kdo se snaží, měl by být odměněn. Kdo si život zpackal, měl by nejdřív něco napravit. Jenže biblické texty nám ukazují Boha, který je milosrdnější, než náš pocit spravedlnosti dovoluje. To může být pro nás nepohodlné. A zároveň i osvobozující.

Prorok Jonáš se zlobil, když Bůh odpustil městu Ninive. Nešlo mu o to, že by Bůh byl příliš shovívavý k němu samému. Vadilo mu, že Bůh bude milosrdný k lidem, o kterých byl přesvědčený, že si to nezaslouží. Jonáš dokonce říká, že právě proto před Bohem utekl. Věděl, že Hospodin je až příliš hodný. Nechtěl, aby se jeho dobrota dotkla zlých lidí.

Bůh mu na to neodpovídá dlouhou řečí, ale příběhem. Jonášovi vyroste skočec, který ho chrání před sluncem. A Jonáš se raduje. Když rostlina uschne, Jonáš je rozzuřený až k smrti. A tehdy zní Boží otázka: "Je dobře, že pro ten skočec tak planeš?" Jonáše štve, že přišel o rostlinu, která mu dělala pohodlí. Je mu té rostliny líto. Bůh se ho analogicky ptá: nemělo by mi být líto Ninive, města plného lidí, kteří nevědí, co mají udělat se svým životem?

Hebrejské slovo, které zde Bůh používá pro "je mi líto", neznamená jen soucit. Znamená také šetřit, chránit. Bůh neřekne, že lidé nemají problémy nebo že všechno dělají správně. Říká ale, že jsou mu drazí. Že je chce chránit před zlem, i když jsou zmatení, zranění a ztracení.

Podobná zkušenost stojí i v Ježíšově podobenství o dělnících na vinici. Hospodář najímá lidi ráno, během dne i těsně před koncem práce. Na konci všem zaplatí stejný denár – tehdejší denní mzdu. Ti, kteří pracovali od rána, reptají. "My jsme nesli tíhu dne a vedro, a oni pracovali jen hodinu." Z lidského pohledu to není fér.

Ale hospodář nepočítá hodiny. Počítá potřebu. Denár stačil na přežití dne a jeho cílem je, aby nikdo neodešel s prázdnou. Ježíšova otázka v tomto úryvku evangelia je dráždivá: "Nebo snad tvé oko závidí, že jsem dobrý?" Problém není v Boží dobrotě. Problém bývá v našem pohledu, který neumí snést, že milost není mzda.

Jonáš i dělníci mají společnou myšlenku: "My už dlouho sloužíme, my jsme ti poctiví. Jak to, že Bůh má dobré srdce i pro ty druhé?" A možná se musíme ptát sami sebe, jestli v nás není kousek téhož. Když řešíme, kdo si zaslouží pomoc, kdo má nárok na druhou šanci nebo kdo si "sám zavinil" svou situaci, může se v nás ozvat Jonášův hněv.

Pavel pak nabízí jinou perspektivu. Ve vězení píše: "Život, to je pro mne Kristus." Pro něj není život především otázkou osobního zisku, pohodlí nebo spravedlivého vyrovnání účtů. Život znamená žít pro Krista a pro druhé. I když sám by více získal, kdyby mohl být hned s Kristem, rozhoduje se zůstat a sloužit lidem.

Právě tady se všechny tři příběhy setkávají. Jonáš neunesl Boží milost pro jiné. Dělníci na vinici měli problém s Boží dobrotou vůči ostatním. Pavel naopak volí život, který není zaměřený na sebe, ale na Krista a na lidi kolem něj.

Boží milosrdenství není odměna za odpracované hodiny. Je darem Boha, který nechce, aby kdokoli zůstal bez šance. A křesťanská spravedlnost není v tom mít víc než druzí. Je v tom žít pro Krista a pro druhé – i tehdy, když to znamená vzdát se vlastního nároku, pohodlí nebo přesvědčení, že si někdo pomoc nezasloužil. Amen.

Zkrácené kázání k podobenství o dělnících na vinici (Matouš 20, 1–16)
Biblické texty: Jonáš 3, 10–4, 11; Filipským 1, 21–30; Matouš 20, 1–16